Bez psa mi to jde lépe

Tvrdí Míša pokaždé, když si prohlíží sekvenci určenou k tréninku a pak na ní vyběhne i s Hopsinkou.

Představ si, že jsi Hopsinka ty a podle toho si tu sekvenci připrav, řeknu jí a pak jí předvedu, jak bych běžela, coby pes a ona můj psovod.

Není jednoduché pro začátešníka naučit se myslet na svého partnera při přípravě tratě. My vidíme vše jinak než náš pes. Nám je všechno jasné, ale vžijme se na chvíli právě do našeho parťáka a zjistěme, co pro něj chystáme. Pak třeba přijdeme na to, že když chceme, aby zatočil doleva a zůstaneme my sami natočení doprava, tak se pak opravdu nelze divit, že i náš pes zatočí doprava.

Při prohlížení parkuru si připravme více verzí, jak poběžíme. Přemýšlejme, že třeba tady bude náš pes přeci jen rychlejší než my a tak to nakonec budu muset vyřešit asi jinak.

NIKDY neřešme, kde se URČITĚ diskneme. NIKDY neříkejme, tady URČITĚ poběží (Asta, Rita, Sem..) jinak než já budu chtít. To, jak a kam poběží záleží jen a jen na nás. Kam mu ukážeme, tam půjde. Naše ramena, nohy, ruce - to jsou všechno jasná gesta, která mu ukazují co a jak.

A NIKDY se nesrovnávejme s jiným týmem. Každý tým je jedinečný.